Ředitel velkého úřadu si všiml, že vedoucí jednoho z oddělení zaměstnal nového člověka. Nechal si jej tedy zavolat do své kanceláře na krátký pohovor.
,,Jak se jmenujete?'' ptá se ředitel.
,,Roman'', odpovídá muž.
Ředitel se zamračí: ,,Tak podívejte se. Nevím, kde jste pracoval dřív, ale já zásadně nikoho neoslovuji jeho křestním jménem. Tak se totiž líhne přílišná familiárnost, která vede k oslabení autority. To znamená, že své podřízené oslovuji jen jejich příjmením - Nováku, Černý, Procházko - to je vše. A mě ostatní oslovují jenom pane Dvořáku. Tak teď, když jsme si to ujasnili, řekněte mi ještě vaše příjmení.''
Nováček povzdychne a řekne: ,,Miláček. Roman Miláček.''
Ředitel: ,,Dobře, Romane. Dále bych vám chtěl...''
Baví se dva ředitelé: „Víte, pane kolego, že ve vašem závodě pracuje můj vnuk?”
„Ano, vím, je to velice vtipný člověk. Právě když tady minulý týden hrál Real Madrid, bral si volno na váš pohřeb.”
-
+


25. 12. 2011
„Pane řediteli, prosím přestaňte se mi dvořit, vždyť víte, že jsem vdaná,” povídá paní Dana šéfovi.
„To nic, já nejsem žárlivý.”
-
+


25. 12. 2011